Příběh první - Nechci ztratit svou rodinu

Pan Tomáš  přišel poté, co eskalovali konflikty s manželkou, které vyústily v zásah Policie ČR. Byla to tzv. “poslední kapka” a Tomáš se rozhodl neúnosnou atmosféru doma řešit. Po několika konzultacích v rodinné poradně manželka odmítla další společnou práci a Tomáš se rozhodl pro individuální terapii v našem programu Stop násilí.

Jako svou hlavní motivaci uváděl silný vztah k synům, byl si vědom toho, jak negativní atmosféru dětem s manželkou vytvářejí a ve vztahu se i on cítil frustrovaný. Popisoval již téměř permanentní podrážděnost, frustraci, časté pocity vzteku, nespavost, stále se snižující schopnost snášet eskalace konfliktů. Chtěl se naučit předcházet výbuchům vzteku, zvládat vypjaté situace jinak než agresivní reakcí.

Vzhledem k tomu, že Tomáš preferoval zachování vztahu a tedy i rodiny před hledáním cest, jak z manželství odejít, bylo cílem terapie hledání strategií zvládání napětí a agrese tak, aby se Tomáš nenechal strhnout k eskalaci konfliktů. 

V průběhu terapeutické spolupráce terapeut s klientem společně mapovali partnerskou komunikaci, na konkrétních příkladech  rozkrývali její nefunkční mechanismy a hledali alternativy k již zažitým reakcím. Tomáš si postupně uvědomoval, jakou frustraci zažívá, když se vědomě snaží vyhovět, předvídat, jak by se zavděčil a přesto  zažívá převážně kritiku, výčitky a nespokojenost ze strany manželky. 

Průběžně se Tomáš vracel k bilancování vztahu. Zvažoval klady a zápory partnerského soužití, definoval si, co ve vztahu je pro něj ještě přijatelné a vůči čemu se potřebuje vymezit. 

V terapii Tomáš postupně  procházel  a zpracovával i historii vztahu, některé pro něj velmi emočně náročné situace, které se mezi ním a manželkou staly, pojmenovával potenciálně zvlášť konfliktní témata, např. výchovu synů.

Během terapie se postupně vynořovaly také určité souvislosti konfliktů s osobnostními a rodinnými historiemi obou partnerů. Tomáš se postupně naučil lépe rozumět tomu, jak některé formy jeho chování mohou působit na okolí. Uvědomil si, že určitá důraznost projevu může působit  konfrontačně, že opuštění partnerské komunikace bez vysvětlení může být vnímáno jako lhostejnost či pohrdání, a podobně. Snažil se také doptávat manželky na její vnímání svého chování i na její potřeby ve vztahu, více kreativně přistupoval k trávení společného času.

V druhé polovině terapie terapeut s Tomášem hledal konkrétní způsoby, jak zlepšit spolužití rodiny. Díky nově osvojeným strategiím se toto začalo dařit a Tomáš se vztahu začal cítit lépe.

V závěru spolupráce Tomáš  dlouhodobě reflektoval zlepšení klimatu v rodině, výrazné snížení frekvence i intenzity konfliktů.  Uváděl, že se naučil lépe rozumět manželce, jejím potřebám i limitům – a tyto už v něm nevzbuzují podráždění, takže jí dokáže lépe vycházet vstříc. Vnímá také lépe svoje limity, ale i potřeby a dokáže o nich hovořit nekonfliktním způsobem dříve, než cítí frustraci z jejich nenaplnění.

/z důvodu zachování anonymity jsou okolnosti, situace a jméno v příběhu změněno/