4) Mohou být součástí hodnocení terapie násilných osob jejich oběti či blízké osoby?

(aby tato spolupráce či hodnocení pomáhalo a neškodilo)

ideál versus realita

Ideální variantou je přizvání zainteresovaných osob na  jednu z prvních terapeutických konzultaci a následně na konzultaci závěrečnou. Podmínkou pro spolupráci s blízkými osobami je souhlas a ochota všech zúčastněných se na procesu podílet. Hodnocení může probíhat jak kvantitativně (např. dotazníkem frekvence násilného chování), tak i kvalitativně (pomocí rozhovoru s klientem a blízkou osobou). Výhodou participace blízkých osob může být fakt, že mohou být v procesu terapie pro klienty oporou, mohou je motivovat, a také mohou mít lepší představu o tom, jaké změny mohou od terapie svého blízkého očekávat. Další možností je i hodnocení online kvalitativní formou několik měsíců po skončení programu. Byla by možná nabídka setkání s klientem a blízkou osobou s několika měsíčním odstupem. Setkání by mohlo být využito i jako jednorázové poradenství ohledně náročných situací, které se v mezidobí vyskytly. 

ale

Oběť ani blízká osoba není klientem programu. Nelze jejich spolupráci nijak zajistit ani vymáhat. Oběť potřebuje ochranu a bezpečí, ale stejně tak potřebuje bezpečný terapeutický prostor každý klient, i ten, který se dopustil násilí. Bezpečí a důvěra ve vztahu klienta s terapeutem je naprostý základ úspěšné terapeutické spolupráce. Bez souhlasu klienta, nelze žádnou informaci sdílet mimo terapii. Značná část našich klientů žije ve velmi problémových partnerských vztazích nebo vztah žádný nemají. Další skupinou násilných osob jsou ti, kteří jsou násilní vůči dětem a v některých případech jsou to osamělé matky. Často se za své násilí stydí, je to pro ně osobní selhání a pokud by měla být součástí terapie podmínka, že informace o průběhu terapie se sdělí dalším osobám, terapii by to velmi zkomplikovalo nebo vůbec neumožnilo.

možná

V určitých případech, pokud by klient souhlasil nebo si to přál, můžeme osobu blízkou ke spolupráci přizvat. Musíme však vše poctivě reflektovat a mluvit o tom s klientem. Co pro něj hodnocení znamená? Nemá z něj obavu? Může to pro něj být povzbuzení, kontrola nebo zklamání? Proč a v čem by potřeboval podporu? Co může terapeut udělat, je získávat zpětnou vazbu a podporu pro klienty tím, že bude záměrně mapovat, jak se klientovy nové poznatky a snahy o změny promítají do jejich vztahů. Můžeme se ptát, jestli oni sami pozorují změny ve svém  okolí a v přístupu k nim. Klient se může zkusit sám zeptat okolí na zpětnou vazbu, když zkouší něco nového.