Úspěch v terapii se měří tím, jak úspěšný je klient mimo terapii.
Úspěch je proces nikoliv konečný stav.
Úspěch je, pokud klient, který se potýká s vlastním vztekem a násilným chování, se cítí v terapii tak bezpečně, že o tom může mluvit.
Úspěch je, když pár dokáže konečně vyjádřit bolest nebo hněv, který ve vztahu prožívají.
Úspěch je, pokud se klientovi podaří lépe pochopit vlastní vnitřní svět - psychické procesy, jejich příčiny a důsledky.
Co k otázce úspěchu v terapii řekli terapeuti programu:
PhDr. Václav Chytrý: “úspěch v terapii nejde jednoznačně definovat. Odvíjí se od situace klienta a jeho osobnostních charakteristik. Jako příklad mě napadá osobní zkušenost, kdy se po několika měsíční párové terapii podařilo dosáhnout toho, že partner dokázal přijmout fakt, že existuje více pohledů na jednu situaci a ne pouze ten jeho. I partnerka toto považovala za obrovský úspěch.
Pokud bych se přeci jenom měl pokusit o obecnou definici úspěchu v terapii, pak bych ho popsal jako lepší porozumění tomu, co se klientovi v životě děje a rozšíření repertoáru jeho myšlení a chování. Jinak řečeno, za úspěch považuji, pokud se klientovi podaří lépe pochopit jeho vnitřní svět - psychické procesy, jejich příčiny a důsledky. Pokud toto klient získá, zvyšuje se pravděpodobnost změny v jeho chování. Vztáhneme-li tento pohled na situaci násilného klienta, pak jeho pochopení příčin a spouštěčů jeho vzteku, hněvu nebo frustrace vedoucí k násilí, mu dává možnost s těmito emocemi a pocity pracovat.
Otázkou samozřejmě zůstává, jak velká míra "lepšího porozumění" lze považovat za úspěch a tím pádem i za úspěšnou terapii. A to už se dostáváme k individuálním proměnným, které jsem zmínil na začátku, tedy k osobnosti klienta, jeho motivaci, aktuální situaci apod.”
Mgr. Martin Prokeš: “základním kritériem hodnocení úspěšnosti, či neúspěšnosti terapie násilných osob je jejich schopnost vyrovnávat se s nároky běžného života, aniž by používali původní strategie násilného chování. Není cílem potlačit nebo „zrušit“ agresivitu jako přirozenou součást povahy každého člověka, ale nalezení lepších, sociálně přijatelnějších, strategií při zvládání konfliktních situacích. V krátkodobějším měřítku je úspěchem vytvoření náhledu na vlastní prožívání, přijetí zodpovědnosti za své chování a nalezení přijatelné rovnováhy v partnerských i ostatních vztazích”.
PhDr. Anna Stodolová: “úspěch v terapii nebo jinými slovy cíl v terapie je, aby klient lépe porozuměl svému prožívání, tomu, co se v něm děje. V terapii se díky terapeutovi “učí se pozorovat a porozumět si”. Proto terapeut nabízí svoje možné porozumění, ale zejména se ptá na to, co si o tom klient myslí, co ho k tomu napadá. V psychoanalytické terapii se o tom hovoří jako o vytváření “pozorovacího já”. Jde o to, porozumět tomu, co klient prožívá, co spouští jeho vztek a další emoce a také čeho chce vlastně svým násilným chováním dosáhnout, co tím druhému (druhým) “říká”. Za úspěch v terapii také považuji vytvoření dobrého terapeutického vztahu, kdy v terapii násilných osob můžeme pracovat se situací tady a teď, jinými slovy s přenosovým vztahem mezi klientem a terapeutem. Za úspěch v terapii tedy považuji i to, pokud klient, který má například nařízený program, tedy určitý počet setkání, chce v terapii dále pokračovat. V párové terapii potom považuji za úspěch, pokud partneři převezmou každý svůj díl odpovědnosti za násilí, které mezi nimi probíhá".
Mgr. Viola Hoznauerová: “terapie je úspěšná, pokud klientovi dává smysl. A naplňuje potřeby, se kterými do terapie přišel. Klient zpočátku nemusí vědět, co od terapie může očekávat, sám se ve svých potřebách nemusí dobře vyznat. Pro úspěch v terapii je zásadní navázání dobré terapeutické aliance a dobrého terapeutického vztahu. Obecně je velmi těžko hodnotitelný a zobecnitelný. Tím, kdo může terapii hodnotit, je klient. Do jisté míry také terapeut ze svého pohledu. Pro sledování úspěchu v terapii a tedy toho, jestli je terapie pro klienta prospěšná je tedy třeba v průběhu pravidelně spolupráci vyhodnocovat, vracet se k původní zakázce klienta a přehodnocovat ji. Je důležité, aby klient i terapeut měli jasno v tom, že jejich snažení vede stejným směrem. V případě terapie osob, které mají potíže s agresí ve vztazích můžeme jako úspěch hodnotit to, že na své chování klienti získají náhled. Dále pak to, že se takového chování přestanou dopouštět a osvojí si jiné způsoby reagování v daných situacích".
Mgr. Michaela Kopečková: “zážitek terapeutického vztahu…. přijetí… už to vše je úspěch. Jistě je optimální, když klient sám vidí “úspěch”, umí ho pojmenovat, popsat. Někdy je ale úspěchem už to, že opakovaně přichází a troufne si ve vztahu s terapeutem nějakou dobu zůstat, zažije vztah. U páru také vidím jako úspěch už to, že dokážou být alespoň do nějaké míry otevření a jsou ochotni partnerovi naslouchat, alespoň částečně vidět chvíli svět jeho očima”.